Poslední dobou tak nějak žiju s pocitem, že nemám pro co žít. Né nemám myšlenky na sebevraždu to ne, aspoň teda zatím ne, ale připadám si, že se točím v bludném kruhu, který stále zvyšuje své otáčky a já nějak už nenacházím nebo spíš nemám nebo nemůžu vystoupit...
Nějak jsem asi někde v těch otáčkách vytratila svůj životní cíl.
Nemám chuť nic dělat, nic číst, nechci se na nic dívat, nechci nikam chodit, chci jen ležet a spát....
Kamarádka mě říká, že to jsou stále jenom výmluvy, že s tím nic nedělám a tak mám pocit, že mě tak nějak nikdo nechápe.
Rodina daleko a všichni mají svých starostí dost.
Ale já nějak nemám důvod a poslední dobou ani chuť s tím něco dělat.
No možná je to nějaká zimní deprese, možná je to pracovní ponorka a možná je to taky tím, že bych chtěla dítě a prostě to zatím z jistých důvodů nejde....
Ale mám hrůzu z toho, že až to půjde, tak to zase nemusí jít ...
A já prostě nemůžu, nechci zůstat bezdětná...
Děti jsou vlastně asi to jediné čeho se tak nějak v té budoucnosti chytám...
Tak jsem si vylila srdce, snad se mě trošku uleví.
Tak zase příště....
